KAZUISTIKY

 

Když nadšení nestačí: Proč mozek sabotuje dokončení úkolů – a jak s tím PRISM pomůže

Jedna z našich klientek se obrátila na PRISM Brain Mapping s otázkou: „Proč se vždycky pro něco nadchnu, ale pak to nedokončím?“ Milovala nové projekty, měla nekonečný seznam nápadů, plánovala rozjet podnikání, naučit se španělsky nebo cestovat po světě. Jenže každý projekt skončil stejně – s frustrací a pocitem selhání.

PRISM odhalil, že důvodem není slabá vůle nebo špatná organizace, ale dopaminový systém jejího mozku.

Neustálé začínání bez dokončení? Možná to není vždy jen o nedostatku disciplíny.

Mozek a jeho tendence: Proč milujeme začátky a bojujeme s dokončením

Náš mozek funguje na základě systému odměn, který nás motivuje k činnostem, jež nám přinášejí radost nebo užitek.

Dominance dopaminového systému

  • Dopamin je neurotransmiter spojený s nadšením, zvědavostí a objevováním nového.
  • Její mozek byl nastaven tak, že se snadno nadchl pro nové projekty, ale jakmile novota vyprchala, zájem opadl.

Nízká aktivace oblastí pro plánování a strukturu

  • Realistické plánování pro klientku nebylo přirozeným chováním, opírala se o idealistický předpoklad „však to nějak udělám“.
  • Její mozek se zároveň vyhýbal rutinním, opakujícím se činnostem, které vyžadují soustředění a trpělivost.

Psychická únava z boje s vlastním nastavením

  • Snaha „překonat se“ pomocí vůle vedla jen k vyčerpání. Mozek vnímal rutinní úkoly jako nebezpečí a bránil se jim únavou, prokrastinací a ztrátou motivace.

💡 Jak PRISM pomohl najít cestu z kruhu

Díky PRISM profilu klientka pochopila, že její chování není selháním, ale biologickým nastavením. Začala používat následující strategie:

  1. Otázka před startem:
    Před každým novým projektem si položí otázku: „Bude mě to bavit i za měsíc, když nadšení opadne?“ Tím si dává čas na zklidnění dopaminové vlny a racionální rozhodnutí.
  2. Mozková mapa času:
    Vytváří si realistické časové plány s vědomím, že mozek má tendenci podceňovat náročnost úkolů, když je v „nadšené fázi“.
  3. Trénink prefrontálního kortexu:
    Začala s pravidelným plánováním, mindfulness cvičením a krátkými, časově ohraničenými bloky práce, aby posílila mozkové oblasti spojené se soustředěním a dokončováním úkolů.

Neurověda v praxi: Co se změnilo po třech měsících?

  • Dokončila svůj první projekt – webovou stránku pro svůj nový byznys.
  • Zlepšila řízení času – díky vědomému plánování a rozdělení úkolů na menší části.
  • Více energie a méně frustrace – už neplýtvá silami na boj s tím, co je jejímu mozku přirozené
„Dřív jsem si myslela, že je se mnou něco špatně. Teď vím, že můj mozek prostě potřebuje jiný přístup. PRISM mi pomohl pochopit, jak funguje, a konečně cítím, že mám svůj život pod kontrolou.“

💡 Jak může PRISM pomoci i vám?

PRISM Brain Mapping není o zařazování lidí do škatulek, ale o pochopení, jak váš mozek přirozeně funguje. Díky tomu můžete:

  • Objevit své přirozené silné stránky a pracovat s nimi.
  • Pochopit, proč vás některé úkoly vysilují a jak si je usnadnit.
  • Zlepšit svou produktivitu, aniž byste bojovali sami se sebou.


Chcete zjistit, jak pracuje váš mozek?
Objednejte si konzultaci a pojďme společně odhalit, co ovlivňuje váš výkon i pohodu.

Inovace versus závazky: Jak přirozené preference mohou brzdit výsledky

Úspěšná firma, která se zabývá organizací firemních teambuildingů, eventů a konferencí, se na nás obrátila s poměrně častým problémem: skvělé nápady, spokojenost klientů, ale termíny se často nestíhaly.

Práce se často dokončovala na poslední chvíli – v noci před akcí se ještě řešily detaily, plánování probíhalo spíš intuitivně než systematicky a v závěru projektu se tým spoléhal na improvizaci. Nikdo to ale nepovažoval za zásadní problém .Výstupy byly vždycky výborné a klienti spokojení, tak proč to měnit?

Výjimkou byla jedna členka týmu, která už delší dobu upozorňovala, že tento styl práce není dlouhodobě udržitelný. Vnímala narůstající stres, opakované komplikace a riziko, že jednou něco neklapne. Reakce ostatních ale nebyla pozitivní – začali ji považovat za „brzdu“ a někoho, kdo se příliš zabývá nepodstatnými detaily a kazí týmovou atmosféru.

🔍 Co odhalila týmová mapa PRISM ?

Když jsme s týmem prošli výsledky PRISM, ukázalo se, že jádro problému je ve značně nevyváženém nastavení týmových preferencí:

  • Většina týmu měla silné preference pro chování spojené s dimenzí Inovující, Iniciující, Podporující a Koordinující. To znamenalo velkou představivost a kreativitu, optimismus a schopnost spolupracovat, ale chyběla jim disciplína spojená s plánováním a dotahováním úkolů
  • Kolegyně, která na problém upozorňovala, měla naopak vysoké preference v dimenzích Dodávající a Dotahující, tedy přirozenou orientaci na strukturu, plnění termínů a dokončení projektů.

PRISM a neurovědy:

Víte, že chemické látky v našem mozku přímo ovlivňují naše chování a reakce? Neurovědecké výzkumy ukazují, že například dopamin je spojen s pocitem radosti, zvědavostí a kreativním myšlením​. Naopak serotonin podporuje schopnost soustředění, sebekontrolu a smysl pro pořádek​. Testosteron zvyšuje sebevědomí a soutěživost, ale může snižovat empatii​. Estrogen a oxytocin posilují empatii, důvěru a schopnost navazovat vztahy​. Tyto neurotransmitery společně utvářejí naše reakce na různé situace.

💡 Aha moment pro tým:

Když viděli týmový profil, došlo jim, že jejich „zábavný a kreativní přístup“ je vlastně kognitivní past. Mozek všech členů byl nastaven na inovace a vztahy, ale chyběla jim přirozená struktura a orientace na výsledky.

Co to způsobovalo v praxi?

  • Termíny se posouvaly: Projekty byly hotové, ale v napjatých časových podmínkách a na poslední chvíli.
  • Tým se spoléhal na improvizaci: Plánování se podceňovalo a očekávalo se, že „to nějak dopadne“.
  • Rostoucí stres: Navenek to fungovalo, ale tým si zvykal na nepohodlí v podobě časové tísně a práce pod tlakem.
  • Vnitřní napětí: Kolegyně, která upozorňovala na nutnost struktury, byla čím dál víc frustrovaná a přemýšlela o odchodu.

Jaké změny zavedli?

Po workshopu se tým rozhodl pro několik konkrétních změn:

  1. Plánovací schůzky s jasnými milníky:
    Zavedli pravidelné kontrolní porady, kde se neřešily nápady, ale stav rozpracovaných projektů. Tyto schůzky vedla právě ta kolegyně, pro kterou byla potřeba struktury a kontroly výsledků přirozeným chováním?
  2. Přerozdělení rolí podle přirozených preferencí:
    Tým si uvědomil, že jim může pomoci, když si rozdělí role podle toho, co jde komu “samo”. Toto rozdělení pak snáze respektovali a následovali, když např. přišel čas na “status update” k jednoltivým projektům.
  3. Zavedení pravidla „dost dobré“:
    Tým si definoval, že každá inovace má svůj limit. Jakmile projekt dosáhl 80 % kvality, další úpravy byly povoleny jen v případě, že měly jasný byznysový přínos. Pro mozek s dominantní dopaminovou aktivitou je totiž lákavé neustále vymýšlet inovace a snadno spadne do pasti „ještě trochu to vylepšíme”, což může vést k nekonečným úpravám.

Co přinesla retrospektiva?

Po třech měsících jsme s týmem udělali retrospektivu. Výsledky byly znatelné:

  • Zlepšení dodržování termínů o 60 % – projekty se přestaly dotahovat na poslední chvíli, eliminoval se chaotický styl práce, čímž vznikalo méně krizových situací
  • Méně stresu v týmu–díky lepšímu plánování nebylo nutné pracovat po nocích a výkon týmu se stal z dlouhodobého pohledu udržitelnější
  • Lepší spolupráce a komunikace – členové týmu pochopili, proč kolegyně „řešila detaily“, a začali si jejích schopností vážit, díky tomu se snížil počet konfliktních situací a zbytečných diskuzí o organizačních nedorozuměních, místo řešení interních neshod mohl tým věnovat více času práci na projektech a dokončovat je efektivněji

Manažer firmy na závěr poznamenal:
„Nikdy by mě nenapadlo, že náš problém je v tom, že máme jinak “nastavené mozky”.
Přitom teď, když to vidím, je to úplně jasné.“

Co si z toho vzít?

Nejde jen o to, kdo má jaké nápady – důležité je, aby se tým dokázal domluvit a dotáhnout práci včas. Pochopení rozdílných preferencí v týmu pomohlo omezit chaos, zlepšit spolupráci a zvýšit efektivitu. V tomto případě:

  • Méně zbytečných diskuzí = více času na realizaci projektů.
  • Jasné role a termíny = lepší kontrola nad průběhem projektu a možnost řešit vyvstalé problémy zavčas
  • Fungující tým = využívání přirozených talentů jednotlivých členů, efektivnější týmová spolupráce

Porozumění týmové dynamice nepřináší jen lepší atmosféru, ale hlavně více času na práci, spokojenější klienty a kvalitnější výsledky.

Pokud váš tým neustále bojuje s podobnými problémy, může být odpověď jednodušší, než si myslíte.

💡 PRISM Brain Mapping vám pomůže zjistit:

  • Jaké jsou přirozené preference vašich lidí a kde může docházet ke kolizím a neporozumění.
  • Jestli je složení vašeho týmu vybalancované pro dosahování vysoké výkonnosti a jestli váš tým dovede plně realizovat svůj potenciál
  • Jak optimalizovat týmovou spolupráci na základě neurovědeckých principů.


PRISM je navigace pro váš tým v dynamickém světě byznysu.
Nejen že ukazuje, jak spolu lidé pracují dnes, ale pomáhá predikovat, kde mohou vzniknout třecí plochy v budoucnu – a co s tím.“




Chcete zjistit, jaké preference ovlivňují výkon vašeho týmu?
Objednejte si konzultaci a pojďme to společně odhalit.

Proč každý z nás potřebuje jiný styl vedení: Příběh manažerky, která pochopila, že ne všichni fungují stejně jako ona

Manažerská práce je často o hledání rovnováhy mezi úkoly a lidmi. Naše klientka, začínající manažerka, se snažila vést svůj tým podle osvědčeného pravidla: výsledky jsou prioritou. Byla přesvědčená, že když se lidé soustředí na cíle, výsledky se dostaví.

Jenže jedna z jejích podřízených to vnímala jinak. Na 1:1 schůzkách se opakovaně vracela k atmosféře v týmu – k drobným nedorozuměním, napětí nebo nedostatku podpory.

Manažerka to nejdřív považovala za zbytečné rozptylování. Nechápala, proč se podřízená místo úkolů soustředí na věci, které podle ní nebyly podstatné. Podřízenou kvůli tomu vnímala jako neschopnou a její celkovou výkonnost kvůli tomu hodnotila negativně. Situace se postupně vyostřila natolik, že podřízená začala zvažovat výpověď – necítila se v týmu dobře a měla pocit, že její potřeby nejsou brány vážně.

PRISM pohledem neurovědy: Proč si někdy nerozumíme?

PRISM Brain Mapping ukazuje, jak různé systémy v mozku ovlivňují naše pracovní preference a rozhodování. Není to test osobnosti, který vás zařadí do „škatulky“. Je to dynamická mapa toho, jak váš mozek reaguje na úkoly, vztahy a stres​.

Když jsme s manažerkou prošly její PRISM profil a PRISM profil podřízené, začalo dávat smysl, proč si spolu nerozumí: jejich přirozené chování bylo v některých dimenzích PRISM naprosto opozitní.


Kognitivní střet:
Manažerka považovala „vztahové věci“ za zbytečné.
Podřízená naopak potřebovala bezpečné a přátelské prostředí, aby mohla pracovat naplno.
Tento rozdíl nevědomky vytvářel napětí a frustraci na obou stranách.

Neurovědecké vysvětlení: Proč jsme každý jiný

Každý mozek je unikátní, protože v něm dominují jiné neurotransmitery:

  • Testosteronová dráha u manažerky podporovala cílevědomost, strukturu a výkon. Mozek se „odměňoval“ za splněné úkoly.
  • Oxytocinová dráha u podřízené posilovala potřebu sociálního napojení a důvěry. Bez dobré atmosféry v týmu se v jejím mozku spouštěl stres a snižoval výkon​.

A co se děje v praxi?

Manažeři s preferencí pro výkon často přehlížejí vztahové potřeby svého týmu. Ti, kteří naopak tíhnou k mezilidským vztahům, mohou být považováni za „neproduktivní“, i když ve skutečnosti posilují týmovou soudržnost a spolupráci.

Jak PRISM pomohl zlepšit spolupráci

Na základě výsledků PRISM profilu jsme nastavili několik změn:

  1. Úprava komunikace na 1:1 schůzkách
    Manažerka si začala vyhrazovat čas na otázky jako: „Jak se v týmu cítíš?“ nebo „Potřebuješ něco, aby se ti pracovalo lépe?“ Pro podřízenou to byl signál, že je její hlas důležitý.
  2. Přerozdělení úkolů
    Podřízená dostala zodpovědnost za aktivity spojené s budováním vztahů v týmu a spoluprací napříč odděleními. Najednou měla práce, která ji naplňovala a posilovala její přirozené talenty. Tím se její silné stránky využily ve prospěch týmu a manažerce se ulevilo od činností, které ji zatěžovaly.
  3. Sebereflexe pro manažerku
    Manažerka si postupně osvojila návyk „zpomalení“ v komunikaci. Naučila se, že vztahová témata nejsou „ztráta času“, ale důležitý faktor pro dlouhodobý výkon týmu.

Výsledek?

    • Snížení rizika fluktuace
      Podřízená ve firmě zůstala. Nábor a zaškolení nového zaměstnance by stálo desítky tisíc korun.
    • Zvýšení angažovanosti a produktivity
      Podřízená se cítila vyslyšená a její výkon vzrostl o 35 % díky úkolům, které odpovídaly jejím přirozeným preferencím. Nové nastavení zároveň eliminovalo čas, který podřízená trávila řešením týmových problémů a místo toho se naplno věnovala pracovním úkolům.
    • Zlepšení týmové atmosféry
      Manažerka sama přiznala, že lepší vztahy v týmu přinesly klidnější a efektivnější spolupráci.
„Myslela jsem si, že vztahy v práci jsou jen ‘soft faktor’, který výkon neovlivní.
Dnes vidím, že bez důvěry a respektu žádný tým nefunguje naplno. PRISM mi otevřel oči.“

💡 Co si z toho odnést?

  • Každý člověk potřebuje jiný přístup
    Někomu pomůže jasný cíl a výzvy, jinému bezpečné prostředí a podpora.
  • Mozek řídí naše chování, i když si to neuvědomujeme
    PRISM odhalí, co je pro váš tým přirozené – a kde vznikají zbytečné třecí plochy.
  • Praktický nástroj pro lepší vedení
    Díky neurovědeckým poznatkům neřešíte konflikty intuitivně, ale s jasnou strategií.


Chcete vědět, jak různé mozkové preference ovlivňují váš tým?
Kontaktujte nás a společně projdeme, jak optimalizovat váš styl vedení s pomocí PRISM Brain Mapping.